SOCIALIZACE PSA část I. - Pes a základy jeho výchovy

S tímto termínem se chovatel psa setkává na každém rohu. Ale co to pro něj a jeho čtyřnohého parťáka znamená? Co si pod tím představit a jak to uchopit za ten správný konec?

Na tuto problematiku existuje mnoho úhlů pohledu s podobným výsledkem (mít vychovaného psa), zabývá se jí spousta zkušených cvičitelů ietologů a lidí, co se třeba věnují nápravě nežádoucího, zpravidla člověku nebezpečného chování psů. Pojďme se na tuto širokou oblast podívat zhlediska toho nejprostšího, a to bezproblémového soužití se spolehlivým psem. Aby nebyl postrachem pro své okolí a vy s ním prožili pohodový život bez stresů z každé procházky nebo návštěvy veterináře.

Správnou socializací, tzn. úspěšným zařazením psa do psí i lidské smečky získáme především psa bezproblémového a vychovaného. Socializace je uvedení psa do společnosti, musíme mu ukázat, jaká jsou pravidla chování, jak se v nich zorientovat a jak je ochotně dodržovat. Vždy samozřejmě pracujeme na základě znalostí o jedinečné povaze dané pro jednotlivá plemena a myslíme na to, že i v rámci plemene existují různé charakterové rysy jednotlivců. Nebudu se zabývat konkrétními problémy, ale obecně shrnu základní chyby soužití se psem, které v praxi nejčastěji slýchám a kterým lze lehce předejít. 

Co po psovi obecně chci?

• Chci, aby se nerval s ostatními psy, tzn. aby rvačky cíleně nebo mimoděk nevyvolával.Typickým příkladem je zuřivé štěkání malého psa na napjatém vodítku na všechno, co se kolem mihne. Nedovolte mu to. Rázným škubnutím vodítka (ne přetahováním) a jedním povelem „fuj“ akci přerušte. Takto nevychovaný pes většinou utrží vážná kousná poranění od jiného psa, který si jeho drzé chování nenechal líbit a poučil ho, že pořvávat na ostatní není slušné. Na vině je vždy majitel, který tohle pořvávání svého psa na ostatní toleruje.
• Aby neútočil na děti nebo lidi obecně, aby s nimi vycházel nebo k nim byl neutrální.Zároveň ale cizí lidi nemají právo vašeho psa bez dovolení hladit. Rodičové, vysvětlete to svým dětem, pes není veřejný majetek a ne každý pes děti miluje. Případným výpadem, aby měl pes klid, děti zbytečně vystresujete do budoucna.
• Uměl být samostatný a sám, v klidu např. počkal v bytě než přijde páneček z práce aniž by ho zdemoloval nebo celou dobu vyl či štěkal. Uměl počkat před obchodem. Stále nevyžadoval pozornost.
• Snesl požadavky svého pána a respektoval ho, snesl nepříjemnou manipulaci. Štěně od začátku navykáme na nepříjemné vjemy. Bez diskuzí si musí nechat otevřít tlamu, podívat se do uší, šáhnout do oblastí očí, na tlapy, nechat se česat, položit na bok, nechat se obejmout, nechat si vzít misku se žrádlem nebo pamlsek či hračku. To vše za odměnu, za pamlsek, pochvalu hlasem nebo pohlazení. V budoucnu budete mít vážný problém, pokud po vás štěně (!) chňape. Neberte to jako hru a psovi to netolerujte, vždy si představte budoucí velikost psa a co by se s vámi stalo, kdyby po vás vystartoval v dospělosti, tvrdě a neústupně, protože by byl odmalička zvyklý prosadit si svou.
• Bez větších cirátů zvládal návštěvy veterináře. Pokud zvládnete předchozí bod, nebude to pro vás problém. Návštěva ordinace bez nadměrného stresu se dá nacvičit již od štěňátka pomocí pamlsků, klidným, ale rozhodným přístupem. Během této někdy nepříjemné návštěvy jste pro něj oporou a spoléhá na vás. Představte si, že jdete k zubaři s kamarádem nebo rodičem, na kterého spoléháte, že vám kdyby něco pomůže, vy stojíte na prahu, bojíte se a on na vás místo povzbudivého slova začně křičet nebo vás násilím tahat do křesla a silou vás tam držet. To samé se honí hlavou psovi, on neví, co se bude dít a vy jste tam od toho, abyste ho novou situací v klidu provedli.
• Pes se musí přizpůsobit vám a vašim aktivitám a stylu života (podle toho však psa také vybíráme), vy psa přijímáte do své smečky a on musí převzít vaše pravidla, ne zavádět svá vlastní.

Majitel psa si musí uvědomit, že na sebe bere funkci vůdce smečky, je to průvodce psa životem, jeho učitel a ochránce. Z toho vyplývá, že musí být rozhodný, rázný, ne však krutý, nestálý nebo nevyrovnaný (pokaždé požaduje něco jiného), zároveň musí být klidný, trpělivý, umožnit psovi i oddech, ne jenom povinnosti a práci. Nutno dodat, že ne každý člověk má duševní kapacitu na to, aby vychoval psa. Je třeba si předem rozmyslet, proč psa pořizuji, k jakému účelu a podle toho potom vybírat plemeno. Psa volím podle vlastností plemene, ne podle toho, jak vypadá a co je zrovna v módě.

Poraďte se, ptejte se, pátrejte.

Nespokojte se s přečtením standardu plemene, nakoukněte do diskuzí na webech, zajděte na cvičák ohledně rady s výchovou nebo výcvikem, na co se pes hodí a na co ne, poraďte se s veterinářem- některá plemena mají svá úskalí v péči nebo specifická onemocnění, která jako majitel a ošetřovatel nemusíte douhodobě zvládat.

Pro specifickou pomoc u konkrétních problémů s chováním psa vyhledejte vždy odborníka, tj. člověka, který se věnuje nejen výcviku psa (tedy aby poslouchal psovodovy povely), ale zejména jeho výchově. Vžitá představa cvičáků, kde se driluje jen a jen poslušnost je mylná, v současné době je trendem právě přirozená komunikace se psem, porozumět jeho potřebám, chování a myšlení a v neposlední řadě ukázat vám jako psovodovi, jak se psem správně zacházet.